zpráva z 2. procházky po Pražské architektuře 20. století - Smíchov (28.10.2007)

zobrazit fotky z vycházky

Druhou vycházku jsme původně naplánovali do Košíř ale neznalostí místní dopravy jsme cílovou stanici přejeli a proto se naším výchozím bodem stal park Klamovka. Hned na okraji parku nás přivítala poměrně rozlehlá funkcionalistická mateřská škola projektovaná Stavebním úřadem hlavního města Prahy (1933 - 1934, J. Brada). Klamovka byla původně hospodářská usedlost se zahradou, patrový obytný dům ve svahu s mansardovou střechou. Roku 1757 koupil usedlost hraběcí rod Clam-Gallas. Později nechali v zahradě zřídit několik romantických staveb, které se dochovali dodnes: Chrámek noci - drobná centrální stavba se zasklenými otvory v kupoli, představujícími hvězdnou oblohu. Tato stavba je ale bohužel za plotem a ve dveřích má jakýsi hadr, což je škoda - iluze hvězdné oblohy by určitě stála za vidění. Dalšími stavbami jsou rokokový zahradní altán a altán novogotický. Za zmínku určitě stojí i příjemná zahradní restaurace Klamovka v bývalém zámečku, který byl ve 30. letech upraven na místní sokolovnu.

Z Klamovky jsme zamířili do ulice Pod lipkami kde se nachází několik rodinných domů ve stylu geometrické moderny od J. Freiwalda z let 1921 - 1922. Dál ulicí U Perníkářky a Pod hájem kolem viniční usedlosti Pernikářka. V ulici Na Hřebenkách jsme prošli kolem zajímavého souboru rodinných řadových domků z let 1975 - 1978. Ulice Na Hřebenkách skrývá mnoho zajímavých rodinných domů a vil od secese až po 70. léta. Například pod číslem 41 - 2365 najdeme funkcionalistickou stavbu od J. Groaga - žáka A. Loose (1938). Za ohybem této ulice se naskytne pohled na impozantní secesní vilu od Josefa Fanty z roku 1910. Vila (rodinný dům s ateliérem sochaře Č. Vosmíka) je bohužel hodně zanedbaná a zasloužila by si pečlivou rekonstrukci. Přijdeme-li k vile z Tiché ulice vypadá odlišně než z druhé strany. Zatím co z ulice Na Hřebenkách se tyčí vysoká stavba s jakousi věží bez oken z Tiché ulice vypadá mnohem přístupněji. Na zdech jsou patrná sgrafita s hesly jako: "kdo chce žíti, musí síti" a pod. Touto vilou skončila i naše vycházka.

Doufám, že, zatím dvoudílný seriál, bude po zimní sezóně úspěšně pokračovat. Přes zimu by se zde měly objevit fotografie i z této vycházky.

zpráva z 1. procházky po Pražské architektuře 20. století - Střešovice (20.10.2007)

zobrazit fotky z vycházky

Při nedávném brouzdání po stránkách s architektonickou tématikou, jsem narazila na vycházky po pražské architektuře 20. stol. Datum uskutečnění vycházky bylo bohužel už minulostí, a tak jsme se vypravili na průzkum pražských Střešovic sami. No a co, kde a jak jsme viděli se dočtete právě zde.

Nejdříve jsme z tramvajové zastávky Vozovna Střešovice došli k Müllerově vile. V klidné ulici nás přivítala ona proslavená mohutná vila. Potom dál ulicí Nad hradním vodojemem do Starostřešovické kolem nově opravené kapličky. Uprostřed vilové čtvrti se skrývá kousek původní zástavby s úzkými uličkami a starými domky. Lokalita je to žádaná a proto jsou domky dnes převážně v rekonstrukci. Po důkladném prozkoumání Starostřešovické ulice jsme pokračovali do ulice Pod baterimi a dál po úzkých schodech na náměstí Před batriemi.

Prostorné náměstí s funkcionalistickým kostelem Sboru českobratrské církve evangelické od B. Kozáka (Před bateriemi 2 - 950, 1927 - 1939) se stalo bodem č.2 naší procházky. Obešli jsme náměstí a ulicí Sibeliova jsme došli k druhému střešovickému kostelu, kde se na rohu ulic Norbertov a Sibeliova krčí dřevěná trafika. Nátěr už je značně zašlý a trafika by potřebovala péči aby nezmizela úplně. Po nostalgické vzpomínce na zašlé časy dřevěných trafik jsme se vrátili zpátky na náměstí Před bateriemi. V udržovaném parku jsme si přečetli infotabuli a dozvěděli jsme se, mimo jiné, proč je to tu samá baterie. V ulici U páté baterie nás čekal rozkopaný chodník a jakýsi bagr. To nám ale nezabránilo v úmyslu prohlédnout si zdejší vily. Hned na začátku ulice stojí funkcionalistický dům od J. Kotíka s prosvětleným ateliérem a rytířem na střeše (připomínajícího amerického Oscara). Pod číslem 40 - 938 se skrývá další funkcionalistická vila s ateliérem od Pavla Janáka z roku 1933 pro sochaře J. Mařatku. Na samém konci ulice až u střešovické nemocnice pak stojí dům pokrytý psím vínem a schovaný za živým plotem. Jedná se o dům O. Rothmayera z let 1928 - 1929. Po přečtení informace, že právě zde vznikaly slavné Sudkovy fotografické cykly začala představivost ihned pracovat. Za živým plotem se skrývá menší zahrádka, věrně připomínající moje oblíbené fotografie J. Sudka. Podzimní studené počasí dojem z tohoto místa jen umocnilo. Vilu nedávno odkoupila městská část a mělo by zde vzniknout muzeum O. Rothmayera a J. Sudka.

Kolem páté hodiny se začalo mírně stmívat a tak jsme pokračovali k dalšímu bodu naší procházky. Ulicemi Na bateriích, K bateriím a Ve střešovičkách jsme došli až k ulici s pěkným názvem Na Kocourkách. Právě tady se skrývá "zlatá ulička" Střešovic. Uzounká ulička s malými, až vesnickými, domky. Míst s takovouto atmosférou je v Praze již skutečně málo. Na tomto zapomenutém koutu Prahy jsme ukončili naší procházku. Ještě kolem secesních domů od A. Masáka a vysokoškolských kolejí rovnou na autobus.